← Všechny poznámky

Buněčná smrt: proč musí naše buňky umírat, abychom žili?

Tvrzení, že se člověku za sedm let vymění všechny buňky, je hodně zjednodušená zkratka. Odumírání buněk probíhá v těle neustále, podle odhadu v díle asi milion buněk za minutu. Každá tkáň má ale jinou životnost. Červená krvinka vydrží zhruba tři měsíce, kdežto buňky v srdci a v mozku zůstávají celý život a obnovují jen své vnitřní součásti.

Nové buňky vznikají z kmenových buněk, které mohou časem hromadit poškození. Kmenová buňka, tedy buňka, ze které vznikají další typy buněk, žije výrazně déle než buňky z ní odvozené. Červené krvinky takto vznikají v kostní dřeni. Když kmenová buňka získá mutaci v DNA, přenese se pravděpodobně i do buněk, které z ní vzniknou, a může vést třeba k rakovině.

Některá senolytika, prodávaná jako látky proti zombie buňkám, fungují relativně dobře v laboratoři, jejich účinek u lidí se zatím nezná. Senescentní buňky, tedy zestárlé buňky, které se přestaly dělit, se s věkem hromadí, nefungují správně a vylučují látky, které organismus poškozují. Senolytika jako fisetin nebo quercetin mají tyto buňky poškozovat víc než zdravé buňky, což se u některých ukázalo in vitro, tedy na buňkách v laboratorní nádobě. Do této skupiny patří i dasatinib, původně lék na leukémii, u kterého se zkoumají mikrodávky. Adam si o nich zatím nemyslí nic velkého.

Autofagie se spouští při nedostatku energie a ideálně odstraňuje nefunkční části buněk. Autofagie je proces, při kterém buňka rozkládá to, co nepotřebuje, třeba poškozené mitochondrie, tedy buněčné struktury vyrábějící energii. U laboratorních zvířat dlouhodobý energetický deficit prodlužuje život a autofagie je jedním z možných mechanismů. Tato zvířata ale žijí v kleci bez jakýchkoli nároků zvenku. Čtrnáctidenní pobyt na chatě s hladověním může člověku prospět hlavně klidem, spánkem a odpočinkem, samotný nízký příjem kalorií podle Adama nejspíš hraje menší roli.

Po smrti člověka některé buňky ještě hodiny pracují dál. Mechanismy opravující DNA běží v některých buňkách ještě několik hodin po oficiálním čase úmrtí. Buňky uložené hluboko v orgánech nezaregistrují konec organismu hned a umírají postupně, až jim dojde energie, protože nepracuje srdce ani mozek. Jestli po smrti rostou vlasy a nehty, Adam neví, a pokud ano, jde jen o zanedbatelný kousek.

Buňky lze pěstovat dál i mimo tělo, většinou ale jde o buňky nádorové. Buněčná linie, tedy buňky pěstované v laboratoři mimo tělo, se musí neustále množit, proto bývá nádorová. Některé linie dávno přežily člověka, od kterého pocházejí, například nádorové buňky jedné ženy žijí dál a v laboratořích se používají dodnes. Zdravou buňku lze v laboratoři změnit na nádorovou vložením silného onkogenu, tedy genu podporujícího vznik rakoviny. Od člověka s rakovinou se ale rakovinou nakazit nelze, přenášet se dají jen některé viry s rakovinou spojené.

O čem je zbytek dílu

Celý díl je na Forendors.

Celé díly bez reklam, Discord komunita, bonusový obsah.

Přidat se na Forendors