Hantavirus Andes: proč se ho nemusíme bát

Hantavirus Andes se dostal do médií po nákaze na zaoceánské lodi z Argentiny. Na začátku dubna se z Argentiny vydala loď s asi 200 lidmi na palubě. Jeden z cestujících se před nalodením pohyboval v argentinsko-chilské krajině, kde se nakazil od infikovaného hlodavce. Během plavby pak nakazil několik dalších lidí na lodi. Jde o jediný známý hantavirus, který se dokáže přenášet z člověka na člověka, byť ne příliš efektivně.

K nákaze je potřeba delší blízký kontakt s infikovaným člověkem nebo s výměšky hlodavců. Nestačí náhodné setkání, typicky je potřeba sdílet uzavřený prostor po delší dobu, například společnou domácnost. Od hlodavců se člověk nakazí kontaktem s jejich tělními tekutinami nebo trusem, například při zametání neuklizené chatky, kde předtím pobývali. Kousnutí je k nákaze méně pravděpodobnou cestou.

Reprodukční číslo Andesviru je výrazně nižší než u covidu. U tohoto konkrétního hantaviru se odhaduje na 0,3 až 0,4, což znamená, že deset nakažených lidí předá virus dál jen třem až čtyřem dalším. Pro srovnání, původní varianty covidu měly reprodukční číslo kolem 2 až 2,5, s variantou omikron se vyšplhalo na 6 až 7, a spalničky mají kolem 20. Pokud je toto číslo menší než jedna, virus v populaci postupně vymře, pokud nemá zvířecí rezervoár, jako mají hlodavci v případě hantaviru.

Hantaviry způsobují dva typy onemocnění podle toho, který orgán napadají. Jedním typem je horečka s renálními symptomy, kdy kromě celkové chřipky selhávají ledviny, s úmrtností kolem 1 až 5 procent. Druhým typem je onemocnění s plicními symptomy, kam patří i Andesvirus, s úmrtností až 30 až 40 procent. Tento typ napadá epiteliální buňky výstelky plic a imunitní makrofágy, čímž naruší spojení mezi buňkami a do plic se dostává krevní plazma, na kterou pak nakažený člověk fakticky utone.

Dlouhá inkubační doba Andesviru komplikuje trasování kontaktů, přestože by teoreticky mohla pomoci prevenci. Inkubační doba dosahuje až šesti týdnů, během kterých nakažený člověk nemá žádné příznaky a může se volně pohybovat mezi lidmi. Delší inkubační doba by teoreticky mohla dát více času na zásah před propuknutím nemoci, ale v praxi to nefunguje, protože člověk o nákaze neví a neexistuje žádné specifické antivirotikum, které by se dalo preventivně nasadit.