Jak funguje barvoslepost: proč muži vidí barvy jinak

Vidění barev vzniká v oku díky dvěma typům světločivných buněk, tyčinkám a čípkům. Tyčinky reagují na intenzitu světla a vytvářejí černobílé vidění, tedy kontrast mezi světlem a tmou. Čípky jsou zodpovědné za barevné vidění a u většiny lidí existují tři typy, označované jako S, M a L, tedy citlivé na modré, zelené a červené světlo. Podle poměru aktivace těchto tří typů buněk pak mozek skládá výslednou barvu, kterou vnímáme.

Barva jako taková neexistuje mimo mozek, existuje jen světlo o určité vlnové délce. Viditelné spektrum světla se pohybuje zhruba od 400 do 750 nanometrů vlnové délky. Foton dopadající na čípek aktivuje protein, který spustí buněčnou signalizaci a pošle informaci do mozku. Teprve mozek z těchto signálů vytvoří konkrétní barevný vjem, takže různí živočichové i lidé mohou tutéž vlnovou délku vnímat odlišně.

Poruchou barvocitu trpí asi osm procent mužů, zatímco u žen je mnohem vzácnější. Je to dané tím, že geny pro proteiny detekující červené a zelené světlo leží na chromozomu X. Ženy mají dva chromozomy X, takže poškozený gen na jednom dokážou nahradit funkční kopií z druhého. Muži mají jen jeden chromozom X a na chromozomu Y odpovídající záložní gen chybí, takže se porucha projeví vždy, když je vadný gen zděděný po matce.

Barvoslepost neznamená černobílé vidění, ale slabší rozlišení a nižší kontrast mezi některými barvami. Lidé s poruchou citlivosti na červenou nebo zelenou barvu vidí barvy, ale posunuté nebo vyblednutější a hůře rozeznávají odstíny, které se liší právě přítomností červené složky, například fialovou od modré. Typickým příkladem jsou červené vánoční baňky na stromečku, které lidem s normálním viděním výrazně svítí, zatímco barvoslepým splývají s okolím. Extrémní případy, kdy člověk nevidí barvy vůbec a vidí jen černobíle, jsou velmi vzácné.

Existují i lidé se čtyřmi typy čípků místo obvyklých tří, téměř výhradně ženy, které o této schopnosti často ani nevědí. Čtvrtý typ čípku je posunutý buď směrem k zelené, nebo k červené, a rozšiřuje tak rozsah rozlišitelných odstínů. Zvířata mají naopak často méně typů čípků než člověk, psi mají jen dva a vnímají svět primárně v odstínech modré a žluté. Lepší citlivost lidí na červenou a zelenou má pravděpodobně evoluční původ, pomáhala rozeznat zralé ovoce, krev nebo skrytého predátora v listoví.