Očkování funguje na principu tréninku imunitního systému

Očkování funguje na principu tréninku imunitního systému. Do těla se vpraví oslabený nebo neaktivní patogen (virus či bakterie) společně s látkami zvanými adjuvance, které "probudí" imunitu. Tělo si pak zapamatuje tohoto nepřítele a při skutečném setkání s nemocí se dokáže účinně bránit. Moderní vakcíny obsahují často jen vybrané části patogenu, třeba jeden protein, místo celého organismu, což snižuje zátěž imunitního systému při zachování účinnosti.

Historie očkování sahá přes dvě stě let zpět k Edwardu Jennerovi, který experimentoval s kravskými neštovicemi. Moderní vakcíny ve formě, jakou známe dnes, se používají zhruba od 60. a 70. let minulého století. Každá vakcína musí projít přísnými klinickými testy, kde se porovnává buď s placebem, nebo s nejlepší dostupnou existující vakcínou. Nové vakcíny musí prokázat, že jsou účinnější nebo bezpečnější než ty předchozí.

V České republice existuje povinné očkování, což znamená poměrně rozsáhlý očkovací kalendář. Například hexavakcína chrání najednou proti šesti nemocem a podává se již ve dvou měsících věku. Ačkoliv to může působit jako velká zátěž, ve skutečnosti moderní vakcíny obsahují méně antigenů (látek stimulujících imunitu) než historické verze, protože využívají jen vybrané komponenty patogenů místo celých mikroorganismů.

Žádná vakcína není zcela bez rizika, stejně jako žádný lék nebo zákrok. Vedlejší účinky mohou sahat od zarudnutí v místě vpichu až po vzácné alergické reakce. Případy vážných komplikací či smrti jsou extrémně vzácné, řádově jednotky z milionů aplikací. Statisticky je očkování mnohonásobně bezpečnější než prodělání skutečné nemoci. Díky kolektivní imunitě jsou navíc chráněni i lidé, kteří se z medicínských důvodů očkovat nemohou.