Peptidy: zázračná regenerace, nebo neprokázané sliby?

Peptid je krátký řetězec aminokyselin spojených peptidovou vazbou, který se od proteinu liší jen délkou. Aminokyseliny se skládají za sebou stejným typem chemické vazby jako u proteinů, jen se u kratších řetězců mluví o peptidech. Hranice mezi peptidem a proteinem je arbitrární, běžně se uvádí kolem padesáti aminokyselin. Insulin i růstový hormon jsou z chemického hlediska peptidy, stejně jako řada toxinů.

Peptidy fungují v těle jako signální molekuly, které říkají tkáním, co mají dělat. Insulin jako peptid dává buňkám pokyn, aby vstřebaly cukr z krve. Peptidy spojované s regenerací fungují podobně, jen jako proliferační signál pro buňky, díky kterému tkáň roste a opravuje se.

FDA v roce 2024 zařadila řadu peptidů do kategorie 2, tedy mezi látky se zdravotními riziky, čímž je fakticky zakázala americkým lékárnám. Mezi nejznámější zakázané látky patří BPC-157 a Thymosin Alpha 1. Populárně se mluví o 17 až 19 zakázaných peptidech, přesný počet záleží na tom, jak se počítají jednotlivé varianty. Důvodem byla rizika imunogenicity, tedy nežádoucí imunitní reakce, přítomnost nečistot v peptidových přípravcích a celkový nedostatek bezpečnostních dat pro použití u lidí.

Zákaz Thymosinu Alpha 1 je obzvlášť kontroverzní, protože jde o látku schválenou ve více než 35 zemích a testovanou na více než 11 000 lidech. Kritici FDA proto namítají, že zákazy stojí na absenci formálně schválených amerických léčiv, nikoli na prokázaných bezpečnostních problémech dané látky.

Chybějící klinická data u peptidů typu BPC-157 komplikují jakékoli seriózní hodnocení jejich účinků. Pokud látka podporuje růst a proliferaci buněk obecně, týká se to potenciálně i buněk nádorových, což je jeden z důvodů opatrnosti. Existující klinické testy podobných látek, například IGF-1, jsou často staré dvacet let a mnohé skončily už v první fázi testování, kdy se primárně ověřuje bezpečnost a správné dávkování, nikoli až účinnost.

Ukončení klinického testu v první fázi obvykle neznamená spiknutí farmaceutického průmyslu, ale spíš problém s danou látkou. V první fázi klinických testů, které probíhají na jednotkách až desítkách lidí, se testuje bezpečnost a vhodné dávkování. Pokud látka touto fází neprojde, obvykle to znamená, že nepůsobila lépe než placebo nebo standardní léčba, případně že se objevily bezpečnostní problémy.