# Shrnutí podcastu s Adamem Jarošem o ATP

# Shrnutí podcastu s Adamem Jarošem o ATP

Adam Jaroš je výpočetní chemik, který pracuje na Univerzitě Karlově a v Akademii věd. Studoval a pracoval i v americké laboratoři Los Alamos, kde se věnoval výzkumu těžkých prvků a chemických akumulátorů. Výpočetní chemie umožňuje simulovat chování molekul na počítači pomocí kvantové fyziky, místo aby se musely dělat pouze fyzické experimenty v laboratoři. Tato disciplína existuje už od padesátých let dvacátého století.

Běžná představa o ATP jako o „baterce" těla je podle Jaroše zjednodušená až zavádějící. ATP se často popisuje jako molekula s vysokoenergetickou vazbou, kterou tělo rozsekne a získá energii. Ve skutečnosti je to složitější – k rozštěpení vazby v ATP je paradoxně potřeba energii dodat. Energie se uvolňuje až následně při tvorbě nových vazeb v produktech reakce. ATP tedy není primárním zdrojem energie, ale spíše účastníkem chemických procesů, který v nich získává svou „hodnotu".

Centrální role ATP v živých organismech je výsledkem evoluce. Na prvotní Zemi plné chemických sloučenin, tepla a elektrických výbojů se ATP ukázalo jako evolučně nejvýhodnější řešení pro přenos energie v biochemických reakcích. Tělo funguje jako perpetuum mobile – ATP se neustále vytváří v mitochondriích a zároveň spotřebovává v nesčetných procesích, od štěpení cukrů přes stavbu proteinů až po svalovou kontrakci. Je to nekonečný koloběh, kde se stejná energie neustále přeměňuje z jedné formy na druhou.

Otázka vzniku prvního života a prvních energetických procesů zůstává nevyřešená. Vědci po celém světě, včetně týmů v NASA, zkoušejí v laboratořích vytvořit podmínky prvotní Země a vyvolat vznik života z neživé hmoty, ale zatím neúspěšně. Pravděpodobnost samovolného vzniku života je extrémně malá. Aby dnešní procesy mohly fungovat, musela na počátku existovat nějaká vnější energie – teplo z horkého povrchu planety, energie z blesků nebo jiné geologické procesy, které dodaly první impuls pro vznik biochemických reakcí.